Zkuste si osobák v odvaze

Nadační fond proti korupci udělil každoroční ceny za statečnost. Doporučuji přečíst si profily obou vyznamenaných laureátů.

V nich se můžete přesvědčit, že tradiční nadávání na “ty nahoře” - míněno ty v politice je svým způsobem také jenom alibi. Alibi většiny, tedy těch “dole”, co v politice nejsou. Nebo jen okrajově - ale přesto se chovají stejně nemravně.

Často ne proto, že by si také nakradli něco z uloupeného koláče, ale prostě proto, že se bojí nadřízených, bojí být mimo většinu, bojí nebýt se “silnějšími”, bojí jít “proti proudu”, prostě bojí, bojí, bojí...

Já vím, strachu jen tak neporučíš. To je silný partner, který vás z počátku zcela ovládne. Odvaha - naopak, vyžaduje často přemáhání a ne nemalé. 

Na straně odvahy - bývají vesměs jen pasiva. Z pohledu tržního: Místo, výplata, (hypotéka hýká vzadu hystericky), “jistoty”… všechno ohroženo, nebo dokonce pryč?

A aktiva? Jen “prázdné” pojmy: čest, spravedlnost, pravda, hrdost,… no tím nesplatím ani úroky...

A přece jsou nakonec knihy, filmy, dějiny, hroby, vesměs jen o těch odvážných. Protože je jich vždycky všude méně. Jsou podstatně vzácnější.

Naši vyznamenaní mezi ty vzácnější také patří. Jejich zásluhy jistě nebude historie hodnotit jako ty Churchillovy, ale na druhou stranu nebudou patřit do neslavného průvodu: bojím, bojím, bojím.

Osobní historie čerstvých laureátů ukazuje, že většinová reakce je vždy stejná, jak velký je nadbytek pokorných zděšenců. Jak ochotně a mlčky funguje direktiva zla jen proto, že má vždycky zdánlivě větší sílu, než strach "obyčejných”.

Ale i tahle kalkulace už dnes kulhá.

Několik našich vyznamenaných, jako např. pan Michálek, pan Závodský, ale i další, se po pádu a vystrkovu ze světa šmeliny vrátili do světa politiky, zaměstnání a v lepší a silnější pozici, než z jaké byli vyhozeni. 

Dá se tedy dnes spekulovat už i na výhru. Kdo chce vyhrát, hraje vždycky větší riziko. V bussinesu, sportu, práci.

Asi si na dostizích neprohlížíte důkladně koně, co doběhl předposlední, nestudujete sportovce, co se neumístili..

Vítězná mentalita v Česku chybí. Možná proto nemá tak velká část lidí nutkání si zkusit “odvahu”.

Je to úžasná disciplína. Nemusíte na ni mít vrozený talent, tělesné dispozice, nemusíte mít speciální stravu, šťastné dětství, pít iontové nápoje, ani vzdělání ze zahraniční university. Ani běhat nemusíte.

Často stačí vědomost a vůle. Vědomost, že postavit se zlu je cesta za vítězstvím, určitě osobním - a vůle, aby to člověk vydržel.

Na druhou stranu: v Česku můžete počítat s velmi slabou konkurencí, takže šance, že skončíte aspoň na bedně je o to větší.

Zkuste si osobní rekord v odvaze. Měří se jen vlastním svědomím.

Cena od Fondu není to nejdůležitější. Jen doplněk hodnoty, pocitu, vědomí - které nemůžete zažít, pokud to nedokážete.