20. prosince 2020 | Aktuality

K. Janeček: Svoboda slova je dnes historicky důležitá

Neuplyne ani týden, abychom se nedozvěděli o nějakém případu omezování svobody slova.

Učitel zabitý islamistou za ukazování karikatury. Projev Donalda Trumpa utnutý televizními stanicemiDánská studie o efektivitě roušek potlačená Facebookem, ať už její význam je jakýkoliv. Skotsko s připravovaným zákonem, který by kriminalizoval i projev vyslovený v soukromí domova. A do toho čekáme na prosinec, kdy má Evropská komise zveřejnit Akt o digitálních službách, který má ambici řešit ten problematický obsah sociálních sítí, který je označený jako škodlivý. Nevíme však, jak se škodlivý obsah bude definovat.

Svoboda slova je dnes a denně kousek po kousku ukrajována, a to často bez smysluplného zdůvodnění a mnoha různými způsoby. Je proto zásadní, abychom se zamysleli nad hodnotou svobodného projevu. Je důležité vidět i nebezpečí a hrozby, pokud bychom nadále dovolili jeho potlačování.

Klasickým, avšak zdaleka ne jediným a často ani ne největším pachatelem omezování svobody slova je stát. V naší zemi jsme letos byli svědky případu Jaroslava Duška anebo šikanózního trestního oznámení hejtmanky Jermanové. Na tyto formy neoprávněných zásahů jsme téměř jistě dostatečně citliví a pozorní. Díky novinářům, kteří pomohli uvést věci na pravou míru. Zatímco hloupý cenzurní zásah může zvýšit popularitu příslušné diskuze, Jermanová se stranou ANO možná i částečně z tohoto důvodu zcela propadla v krajských volbách. Je nicméně důležité být ve střehu.

Jiné formy omezování svobody slova ovšem mohou být o dost více zákeřné a nebezpečné. Příkladem takové metody je veřejné zostuzování za projevení názoru, kdy část veřejnosti sama požaduje, aby byl daný člověk umlčen, ztratil práci, nebo aby byl tzv. “zrušen” (angl. “cancelled”). Takové případy,, donedávna nové a neobvyklé, se v současné době dějí stále častěji. Jejich obrovské nebezpečí spočívá v tom, že se lidé stále více bojí vyslovit své stanovisko a poukázat i na pochybení, o němž jsou bytostně přesvědčeni. Tuto formu sociální tyranie popsal již před více než 160 lety anglický filozof John Stuart Mill. Je moc důležité, abychom se proti ní dokázali vzepřít stejně jako před útlakem ze strany státu.

Síla ostrakizace

Podle průzkumu Cato Institutu z letošního července se 62 % (mimochodem 61.8 % je poměr zlatého řezu) Američanů bojí vyslovit své názory a odpovídají kladně na otázku “Politické klima dnešních dnů mi brání ve vyslovení věcí, kterým věřím, protože ostatní je mohou považovat za urážlivé". Sebecenzura je nejvíce u republikánů (77 %), nicméně v neakceptovatelné míře je i u nezávislých (59 %) a demokratů (52 %). Jsem přesvědčen, že to jsou pro demokratickou společnost dlouhodobě nepřípustná a dokonce kriticky špatná čísla.

Zásadním důvodem vážnosti krize je, že síla ostrakizace je obrovsky zvýšena vlivem nových technologií a sociálních sítí, které umožňují mobilizaci virtuálních davů proti nějakým způsobem výjimečným jedincům. Korporace jako Facebook, Twitter nebo Google mají navíc velkou moc oligopolů až monopolů (které bohužel poskytují služby zadarmo a tedy my jsme jejich zbožím). Není za žádnou cenu přijatelné, aby instituce s dominantními pozicemi na trhu, které nepodléhají společenské kontrole, měly nekontrolovanou moc nad tím, koho a jak budou omezovat. A je to právě úloha státu, aby rovný přístup a svobodu zajistil. Je velmi vážný problém, že vlády zatím palčivé otázky ohledně porušování základních práv svobodných občanů většinou neřeší. (V případě Jaroslava Duška ovšem zmatení úředníci udělali pravý opak toho, co by měli.)

Naštěstí se objevují hlasy, které na tento kritický problém moderní doby upozorňují, a to i u nás. Podporuji a podepisuji petici Stop cenzuře: Zastavme nové formy cenzury na internetu, jejímž autory jsou Marian Kechlibar, Daniel Vávra a Vlastimil Veselý.

Lze omezení svobody slova ospravedlnit?

Může omezení svobody slova ospravedlňovat boj proti lžím, dezinformacím, ruským trollům, všudypřítomné nenávisti a jiným odpornostem na internetu? Může být obhajitelné upírat svobodu slova za výroky, které nejsou trestným činem (hanobení)? Sociální sítě jsou nový a eticky stále neprozkoumaný prostor lidské komunikace a asi si lze představit nějaký typ poplašných zpráv, který není pokryt stávající legislativou. Nevěřím však, že transparentně a systematickým způsobem formulovaný názor může být jakkoliv obhajitelné cenzurovat mimo stávající právní rámec.

Zaškrcení fundamentální lidské svobody, svobody slova může problémy výše oddálit, ale zvětšit a způsobit budoucí krizi. V současné době vidím jako primární problém snahu o podobná jednoduchá avšak velmi riskantní a neracionální řešení, která jsou hrubé chyby, chyby mimo jiné omezující svobodu slova. Pokud nechceme žít v totalitním společenském systému, držme svobodu slova na vrchní pozici našeho žebříčku priorit a pojďme zahájit dlouho potřebnou diskuzi o nejlepších možných pravidlech ve stále neprozkoumaném světě sociálních sítí.

Názorová pluralita a dobře fungující veřejná diskuze jsou přísady demokracie, které nejen mocnáře, ale i nás všechny drží v mezích soudnosti. Připuštěním vlastní omylnosti se vyhneme vlastnímu fatálnímu pochybení. Úsilí o naslouchání argumentů protivníka a pochopení také cizí omylnosti nám umožní nejen vyhnout se fatálním chybám, nýbrž je i protilékem proti hrozbě autoritářů a totalitních ideologií.

Předpoklad omylnosti je v jádru filozofie vědy - proto musí být hypotézy konfrontovány s měřeními a názory ostatních vědců. Stejný předpoklad je i v jádru filozofie demokracie - proto máme systém brzd a protivah, aby nikdo nemohl držet příliš moci najednou, a proto máme možnost své vládce kritizovat a vyměnit ve svobodných volbách bez použití násilí.

Jak psal John Stuart Mill, pokud někdo chce druhého umlčet silou anebo nátlakem, pokud neumožní obhajobu cizího pohledu, tak si nárokuje neomylnost a uzurpuje si moc soudce, který si ani nevyslechne protistranu. Takové jednání je neslučitelné s demokracií. Byl by to návrat zpátky do dob tmářství, totalitních ideologií a autoritářství.

Svoboda slova je pro mě základ kvality života

Je poduvěřitelné (neuvěřitelně špatné), jak významný počet lidí dnes vnímá svobodu slova nikoliv jako fundament svobodné společnosti, ale jako nějaký možná zbytečně velký luxus, který se dá v případě momentální potřeby obětovat. Tento poduvěřitelný fakt je veliká hrozba, která je zároveň příležitostí. Je to příležitost se zamyslet nad svým životem, často vystoupit ze svých komfortních zón. Je to čas uvědomění svých hodnot. Je to příležitost uvážit pro každého svoji zodpovědnost za celek. Sjednoťme se ve jménu naší sdílené lidské nedokonalosti a pracujme na tom, aby se naší zemi i světu lépe dařilo. Spolupracujme v duchu vzájemného respektu, intelektuální pokory a ochoty naslouchat odlišným názorům. Pro otevřenou a vzájemnou spolupráci má svoboda slova primární důležitost. Jsem rád, že náš Institut H21 připravil vzdělávací projekt Bez svobody slova nebude, který vysvětluje, proč musí slovo zůstat co nejvíce svobodné.

Rok 2020 představuje otřes naší společností, kdy musíme čelit společnému ohrožení, celosvětové pandemii. Ve 21. roce 21. století se rozhodneme, zda výzvu úspěšně zvládneme a přejdeme na novou a zásadně lepší úroveň společenského fungování, nebo zda se vydáme evolučně zpět cestou většího útlaku a tyranie. Rozhodujícím momentem je, zda si dokážeme uhájit klíčovou hodnotu, která stojí na vrcholu lidských hodnot: Svobodu.

Za spoluautorství tohoto blogu děkuji řediteli Institutu H21 Adamovi Růžičkovi.