Jakub Čech: Proč se mladí nezajímají o politiku

Pondělní glosa

Poměrně často se setkávám s tím, jak málo se mí vrstevníci, nebo obecně mladí lidé angažují. Bavím se o tom s nimi a nejčastější odpovědí je, že se nic nezmění. Těžko se mi jim oponuje – sám totiž vím, že to není příliš jednoduché. Existuje totiž spousta překážek, které hlubší občanské participaci nezletilých brání.

Těmi, které se jen tak nezmění jsou překážky v hodnotovém nastavení společnosti. Bohužel, stále ještě si nemalá část obyvatel naší země myslí, že občanská aktivita a zájem o věci veřejné v mladém věku není nic dobrého. Snad je za tím přetrvávající zkušenost z minulého režimu, že určitý typ aktivity se může velmi vymstít nebo že příliš aktivní lidé pomáhají udržovat špatný systém. Možná hraje roli i klausovská doktrína devadesátých let, že veškerou aktivitou občana by mělo být pouze využití volebního práva jednou za čtyři roky. Sám dobře vím, jak hluboko je toto v myšleních lidí zakotveno a jak je těžké se s tím ve společnosti potýkat. Jenže, společenskou změnu nelze udělat jen tak, ta musí probíhat po desítky let.

Jednodušší metodou, jak mladé přimět k občanské angažovanosti, je jim v tom prostě nebránit legislativními opatřeními.

Například, prezidentské volby nebo místní referendum. Poměrně jednoduchá, velmi sledovaná a snadno uchopitelná témata. A můžou občané mladší osmnácti let podepsat podpisovou listinu, aby vypsání referenda nebo svého oblíbeného kandidáta podpořili? Myslí si snad společnost, že by takové jednání nepochopili?

Je to poměrně zvláštní i v tom kontextu, že petici dle petičního zákona může podepsat každý, kdo se cítí být k tomu způsobilý. Zákon zde nestanoví žádnou věkovou hranici. Podobně to funguje s podpisy sbíranými kvůlli změnám územního plánu, i zde se podle právníků aplikují obecné paragrafy občanského zákoníku. Zřízení datové schránky je pro změnu vázáno na plnou svéprávnost, které se dosahuje v osmnácti letech, ale je možné ji přiznat soudně. Občan mladší 18 let dokonce nemá právo vystoupit na jednání zastupitelstva své obce, i kdyby se daným tématem, které projednává obec, intenzivně zabýval.

Problém je, že většina těchto hranic a omezení nesleduje žádný legitimní cíl, anebo si jej nedovedu představit. Například u volebního práva se snad dá vysvětlit, že jsou občané mezi patnáctým a osmnáctým rokem náchylnější k únáhleným soudům a volbám extremistických skupin. Jaký důvod mají ale ostatní omezení práv, to skutečně nevím.

Pokud budeme občanům klást překážky k výkonu svých politických práv, nelze očekávat, že stát bude efektivně a dobře fungovat. U mladých je to velmi nebezpečné, protože pokud nezačnou se občansky angažovat už v nízkém věku, mohou dopadnout jako generace jejich rodičů a prarodičů a na nakládání s veřejnými prostředky budou jen nadávat u piva.

Jakub Čech - středoškolský student a aktivista