Jan Kraus: Proč?
Pondělní glosa
Pan Kovarčík zemřel těsně před tím, než proti němu mohly být zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti.
Čeští policisté dostali informaci o podezřelém kontu (neznámý majitel), na které přišlo 25 miliónů EUR, od švýcarské policie, která požádala o pomoc v rámci vyšetřování podezření, že mohlo jít o praní špinavých peněz.
Kauza byla iniciována aktivitou Nadačního fondu proti korupci, konkrétně dopisem jeho ředitele švýcarské prokuratuře, ve kterém požádal o prověření finanční transakce. S tím, že podle neověřených informací mohl mít převod peněz souvislost s prezidentskou amnestií Václava Klause.
Informaci o podobně podezřelé transakci může získat novinář, má-li dobré zdroje. (Tedy takové, které mu důvěřují) Buď ji dostane od “protivníka”, nebo “konkurence” dotyčného, nebo - v Česku jistě zřídka - z důvodů morálních kvalit někoho, kdo skutek zaznamenal, nebo o něm ví. Stejně tak ji může získat policie, když se na ni, s důvěrou, obrátí, ať už z jakýchkoli pohnutek, opět někdo, kdo o transakci ví, nebo získá podklady. Získá-li takovou informaci poctivý novinář, po uvážlivém ověření ji zveřejní, tak se ji dozví policie a zahájí pátrání v dané věci. I u nás tak proběhla řada případů.
Novinář ani policie informaci tentokrát nezískali. Mohou být samozřejmě vystaveni různým vlivům, aby informaci nezveřejnili.
Posílá-li někdo 20 milionů Euro - lze důvodně předpokládat, že má schopnost penězi ovlivnit kdekoho, že má pravděpodobně zajímavé nebo vlivné kontakty. Víme všichni, že v celém kolotoči šmeliny a korupce jde vždy a všude především o peníze. Jak prokázal například příběh Mostecké uhelné (také nakonec otevřelo Švýcarsko) a řady dalších.
Je jednou z hlavních rolí Nadačního fondu - být důvěryhodnou instituci, na kterou se lze obrátit v takové věci s jistotou, že při zachování anonymity zdroje bude ve věci v rámci možností aktivní.
Na rozdíl od osobních žalob, jejichž součástí bývá často především oznámení, že byla podána (hojně používáno mezi politiky a podnikateli), aby její sdělení působilo na veřejnost, NFPK o dopisu švýcarské prokuratuře neinformoval. Nebylo proč. Mohlo jít o podvrh s následným zjištěním, že k žádné transakci nedošlo, nebo došlo, ale její účel byl prokazatelně jiný, nepodezřelý, účet neexistuje, atd.
Podezření je hodně, mnohá založena často na neznalosti, nebo bohužel, bez dohledatelných důkazů. Až reakce švýcarské policie potvrdila, potom co transakci prověřila, že jde skutečně o podezření vážné.
Folklórní součástí takového případu pak je, že musíte počítat současně s tím, že - krátce po zveřejnění kauzy se objeví se dotazy:
Proč jste se kauzu dozvěděli právě vy? (Patřilo by se ptát, proč ne např. noviny nebo policie? Tuším proč…)
Proč jste se ji dozvěděli právě v tuhle dobu? (Ten kdo se něco dozvídá je vyloučen z určení času, kdy se to dozvídá…)
Proč ji noviny zveřejnily právě teď? (Čas je pro mnoho dobrovolných konspirátorů jedním z podezřelých…)
Proč nechcete prozradit, od koho jste informaci získali? (protože by Fond pracoval opačným směrem, než pro co byl založen…)
Co je pravdy na tom, že kauzu organizoval Babiš? (Ne všechno, co se v zemi děje, řídí Babiš… zatím…)
Co je pravdy na tom, že kauzu organizoval někdo, aby odvedl pozornost od někoho nebo něčeho jiného? Neví se právě teď od koho a od čeho…, ale dodá se později…)
A řadu dalších “konspirativních” dotazů - z hlediska logického uvažování, ne daleko od “koncepčního uvažování”, že mrakodrapy v New Yorku 11. září si shodili sami Američané, protože…., aby… atd.
Ze strany těch, na které případně padá stín podezření - přinejmenším z hlediska možného motivu - přijde většinou větší porce devastačních poznámek vůči Nadačnímu fondu.
Ten ale jen vznesl dotaz. Hlavním “grázlem”, již po několikáté - je švýcarská justice, policie. Švýcarsko je, pokud jde o zeměpisnou vzdálenost, země hodinu vzdálená letadlem. V některých ohledech ale, jak vidno, stále v nedohlednu.
Jan Kraus - spoluzakladatel a místopředseda správní rady NFPK
