Jan Kraus: Výsměch voličům
Pondělní glosa
Když si čtu co se děje se zákony v parlamentě, často nevím, o co jde. Pozměňovací návrh sem, pozměňovací návrh tam a jsem závislý na komentářích, jestli mi vysvětlí, o co vlastně jde. Většinou nevysvětlí, asi se sami nevyznají, není čas, atd.
Hvězdou poslední doby byl a je služební zákon. Angažovali se v něm všichni - od politických stran, přes prezidenta až po neziskové organizace, zejména pak Rekonstrukce státu.
Všichni měli ke všem výhrady a všichni vysvětlovali proč je třeba zákon přijmout, zatímco druzí tvrdili, že v takovéhle podobě rozhodně ne. Přijali ho, prezident ho prý nepodepíše a případně se bude soudit, Rekonstrukce státu dala na vysvědčení tomuto zákonu 4. Tedy skoro kouli. Nevím stále zhruba tolik, kolik jsem nevěděl na začátku.
V rámci tohoto zákona jde o hodně. Něco jako je odluka církve od státu, zákon by měl zajišťovat "odluku" úředníků od politiky. Pro politiky vždycky bolestné, když se mají rozloučit s nějakou pravomocí. Opakují pak pořád dokola, že byli zvoleni!! Což si často pletou s pojmem "vyvoleni".
Nakonec mě “zachránil” senátor Libor Michálek. Tedy ten, který se proslavil jako jeden z prvních "whistleblowerů" (pro kmotry: "udavač"...) - popsal na svém blogu co se služebním zákonem provedli - celkem přehledně a jednoduše. A co tedy bylo nakonec schváleno. Už název jeho text dává tušit, co se přihodilo: Výsměch voličům.
Jsem za to panu Michálkovi vděčný a zároveň jsem se z jeho zprávy poněkud zhroutil. Je totiž patrné, že byl přijat skutečně paskvil. Tradice. Současně jsem přemýšlel, proč u nás nejsou noviny, ani novináři (?), kteří by to byli schopni analyzovat a popsat pro širokou veřejnost stejně srozumitelně jako pan senátor?
Pro politiky je výhodné vtáhnout novináře a přes ně i občany do své ptydepe žvanírny, ve které se nevyznají sami. Natož ti druzí. A obráceně. Sdělení podstaty srozumitelným způsobem, navíc doložené příklady z vypečeného zákona - pochopí skoro každý. Což je nežádoucí?
Co jsou naši poslanci schopni pustit, dokazuje výborně ukázka ze jmenovaného zákona, citovaná panem Michálkem:
§ 54 odst. 2: „Výběrová komise na jmenování vedoucího služebního úřadu v ústředním správním úřadu má 4 členy, které jmenuje a odvolává vláda, z toho 1 člena na návrh náměstka pro státní službu; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy výběrové komise, kterého jmenuje vláda z těch členů výběrové komise, které jmenovala na návrh náměstka pro státní službu…“
Nevíte, která bije? Nevadí! Naopak! Pan Michálek vysvětluje:
Kdybychom stejně svědomitě, jako poslanci pracují ve sněmovně, startovali s letadlem, nabourali bychom do hangáru ještě na letišti.
A senát, dohled “moudrých”, to schválil. Zase tak moudří nejsou, jak patrno.
Rekonstrukce státu pak k zákonu ještě před schválením sdělovala 9.9.2014:
Poslední předložená verze zákona splňuje pouze 13 z 38 bodů Rekonstrukce státu, z toho 7 jen částečně. Z definovaných dílčích požadavků na kvalitní zákon pro českou státní správu jich tak plní aspoň zčásti jen třetinu (34,2 % požadavků). Rekonstrukce státu dlouhodobě kriticky poukazuje na velmi nestandardní a vysoce rizikový způsob přípravy takto závažné normy, která je pro fungování státu naprosto klíčová. Celá řada oblastí je normou řešena nedostatečně, špatně nebo jejich řešení zůstává zcela opomíjeno.
Upřímně řečeno, chápu, že když by zítra politické strany sdělily svým členům, že teplá místa ve státní správě už napříště pro ně nebudou zdaleka v takové míře nachystaná, klesly by jim už tak chatrné počty členů možná o desítky procent.
Nějak se do české politiky zažralo, že “vyvolení” dělají, co uznají za vhodné, bez ohledu na “volidla”, protože ti tomu stejně nerozumí. A my tomu skutečně nerozumíme, nemůžeme rozumět, protože pracujeme jinde a jinak, nejsme zákonodárci a nemáme čas ležet v zákonech nebo sněmovních tiscích.
Zdá se ale, že ve většině tomu rozumí málokdo, bohužel včetně novinářů a jistě i velkého počtu poslanců a senátorů. Když se pak dostaví důsledky této fušeřiny, náhle s úžasem pochopíme, jakou katastrofu zase ve sněmovně vytvořili. Už je ale pozdě.
Škoda, že na toto téma nedělali rozhovor s panem Michálkem do novin, v televizi, v rozhlase... (Asi proto, že není předsedou ani místopředsedou žádné strany, ani ministrem, ani nekuje pikle s křídlem vlevo proti křídlu vpravo, čili “nezajímavý“ nebo snad: práskač?)
Jedním z řešení je pokusit se dostat co nejvíc podobných lidí, jako je pan Michálek do české politiky. Teď zrovna bude zase příležitost. Chcete-li tip za mě: Václav Láska.
Jan Kraus - herec, moderátor, zakladatel a místopředseda správní rady NFPK
