Pondělní glosa

Kdykoliv v posledních dnech vycházím z bytu, bázlivě se rozhlížím kolem sebe. Se zvýšenou pozorností sleduji své okolí v nejistotě, ve které jsem stále více a více utvrzován televizními zprávami a novinovými titulky. Dokonce i někteří novináři mě svými dotazy opakovaně přesvědčují, že jsem, právě tak jako všichni lidé kolem, vystaven smrtelnému nebezpečí únosu. Původně jsem uvažoval, že bych mohl letos vyjet do zahraničí na dovolenou. Ale poté, co jsem vyslechl od pánů předsedů ODS a TOP 09 Fialy a Kalouska, jakému riziku se jeden každý občan České republiky tímto krokem vystavuje, budu asi muset své rozhodnutí přehodnotit a zavřít se doma.

Jako vysvobození proto zapůsobila informace, kterou jsem si přečetl v pátečních Lidových novinách. Zachrání mě byrokraté z Ministerstva vnitra, kteří, aby se zavděčili svému stále rozpínavějšímu ministrovi, zpracovali novou policejní koncepci. Ta nás všechny ochrání nejen před migranty, ale i před nebezpečím terorismu a tudíž zabrání i mému případnému únosu až půjdu nakupovat. V tomto svěžím duchu je zakomponován i vznik dvou nových institucí s honosnými názvy: Národní situační centrum ochrany hranic a Národní centrum pro kontrolu dokladů. Předpokládám, že vymýšlení těchto jmen zabralo více času, než napsání zbytku práce. Až do dnešních dnů se pravděpodobně dělalo vše špatně a celá struktura bezpečnostních složek byla nevyhovující. Nyní však na to analytici vnitra konečně kápli. Bohužel, odhadované náklady na realizaci tohoto nápadu jsou 220 milionů korun měsíčně. Před takovým penězovodem ze státní kasy bledne vzpomínka na Marka Dalíka i Iva Rittiga a jmenovaní se jeví jako učinění dobrodinci. Na druhou stranu alespoň vím, že vnitro má kde brát a až budu unesen, nebude problém za mě zaplatit.

Během svého působení ve státní správě jsem byl svědkem tvorby několika podobných koncepcí a se vší odpovědností mohu prohlásit, že málokterá byla realizována a žádná nebyla k ničemu. Šlo vždy jen o nezřízeně ambiciózní plány politiků typu pana Chovance. Jako kdyby z politického záhrobí mával duch jeho politického předchůdce Ivana Langera. Je zajímavé pozorovat, jak funkcí nabitá moc dokáže smazávat fakt, že jeden je sociální demokrat, zatímco druhý byl demokrat občanský. Alespoň, že jsou oba demokraté. Nicméně se mi stále více na mysl vtírá známý citát, který se traduje o zpravodajské komunitě. Ten zní: „Trnitá je cesta od STB k STB.“ Nezbývá než věřit, že tak daleko pana ministra Chovance nikdo nepustí.

Na závěr něco optimističtějšího, bývalý soudce Ondřej Havlín, pokládaný za čítankový příklad zkorumpovaného člověka, byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Alespoň v tomto případě zvítězil zdravý rozum.

Karel Randák - člen správní rady NFPK