Petr Soukenka: Poradil bych, kdybych věděl co aneb těžký život podnikatele

Před měsícem jsem se zúčastnil semináře, který byl věnován společenské odpovědnosti firem se zaměřením na nekorupční jednání. Pro mne to je dost obtížné téma, neboť nejsem majitelem žádné firmy a tudíž jsem v pozici „tobě se to radí“.

No nic, zkusme několik různých pohledů na stejný problém.

Již neplatný obchodní zákoník ve svém § 2 definoval, co je cílem podnikání a tím je tvorba zisku. Totéž tvrdí řada ekonomických teorií. Další zákony ovšem říkají, že jedinec i firma se musí vyvarovat nezákonného jednání, jinak hrozí celá škála sankcí. V České republice existují oblasti podnikání, zejména ve vztahu k veřejným financím, kde není možné uspět, aniž by firma nezaplatila „všimné“. Na druhou stranu vím o několika firmách, které než by zaplatily, tak své podnikání přesunuly mimo ČR. To je jedno z možných řešení. Další řešení je obrátit se na orgány činné v trestním řízení a pokusit se usvědčit „vyděrače“. Bohužel zatím v naší zemi není takových příkladů moc. Jsem si vědom všech rizik a možných dopadů na firmu, přesto jsem přesvědčen o tom, že je to jedna z cest, jak se postavit zlu.

Naše zkušenost říká, že uplácení se dopouští zejména majitel nebo vrcholové vedení firem. Takové jednání se ovšem musí zákonitě promítnout do celkové kultury firmy. Zeptejte se řadového zaměstnance např. nadnárodní společnosti IBM, jak to u nich chodí…Ano, jsou to tzv. chodbové řeči, ale zasvěcení vědí, jak to přesně funguje.

Naše zkušenost také říká, že když majitel nebo vrcholové vedení firmy jednoznačně deklaruje, že podplácení je zcela neakceptovatelné, má to na zaměstnance firmy násobně větší dopad, než sto formálních pravidel. Všichni dobře známe různé etické kodexy a vzletná slova v nich!. Také znám několik majitelů firem, pro které je podplácení naprosto nepřijatelný jev a vzhledem k tomu, že se to o nich ví, tak za nimi žádní vyděrači nechodí.

Vím, není to jednoduché téma a také vím, jak těžké může být rozhodování majitele firmy, který má odpovědnost za firmu a své zaměstnance. Nemusí existovat žádná dobrá řešení, mohu se rozhodnout pouze pro menší nebo větší zlo: nebudu podplácet nebo nenechám se vydírat, ale budu muset propustit 20 zaměstnanců, nebo zaplatím, a 20 zaměstnanců bude mít práci. Zcela upřímně říkám, že nevím, jak bych se rozhodl.

Na závěr něco k zamyšlení.

Společnost ČEZ se opakovaně umísťuje na prvních místech v žebříčcích nejžádanějšího zaměstnavatele přesto, že dobrá pověst této společnosti, resp. jejich některých bývalých nebo i současných představitelů je na kriticky nízké úrovni – srovnej „chci pracovat v respektované společnosti“ vs. „dobrý příjem a seberealizace“. To je obrázek nedávné minulosti, ale bohužel i současnosti.