Rodinné propletence na Ministerstvu spravedlnosti
Na konci října roku 2008 odešel náhle z funkce ředitel pražské vazební věznice Pankrác Jaroslav Gruber. Současně rezignoval i na post náměstka generálního ředitele vězeňské služby. Podle informací, které jako první zveřejnil on-line deník Týden.cz měl nečekaně rychlý odchod služebně nejstaršího ředitele českých věznic zabránit skandálu, protože Gruber řídil opilý a odmítl dechovou zkoušku.
Dlouholeté vedení věznice Pankrác tak Gruberovi přineslo tučné výsluhy a poskytlo také poskytlo satisfakci v osobním životě. Pracovala tam totiž také Michaela Hájková, která se později stala jeho ženou.
Za trest na ministerstvo
V médiích zmiňovaný Gruberův “hřích” pro něj sice znamenal odchod z ředitelské funkce, díky jeho strategickému “úprku” mu však rozhodně nezničil další kariéru. Stal se totiž zaměstnancem Ministerstva spravedlnosti, kde v současnosti pracuje na pozici ředitele odboru milostí a inspekce a zástupce náměstka pro řízení sekce koordinace boje proti korupci JUDr. Jeronýma Tejce. Není však jediným, kdo z jeho rodiny zakotvil na MSP.
Kolegyní na ministerstvu mu je, v pozici ředitelky odboru rozvoje lidských zdrojů a zástupkyně státního tajemníka na Ministerstvu spravedlnosti Mgr. Jana Lišáka, jeho žena Michaela Gruber, která , jak už víme, se dříve jmenovala Hájková. A na stejném ministerstvu, v sekci státního tajemníka odboru bezpečnosti a krizového řízení pracuje také její dcera Radana Hájková. Životní partnery a kolegy z Ministerstva spravedlnosti pojí ještě jedna věc. Oba totiž vedli bakalářskou a diplomovou práci na ČVUT pod záštitou Ministerstva spravedlnosti. A tady to začíná být zajímavé.
Já na tátu, táta na mě
Na ČVUT totiž studovala na katedře zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva už zmíněná Radana Hájková a bakalářskou práci v roce 2015, stejně jako diplomovou práci v roce 2017, ji vedl její nevlastní otec Jaroslav Gruber. Obě práce přitom souvisí úzce s vězeňstvím.
A další zajímavost. Vedoucí bakalářské práce v roce 2015 a diplomové práce v roce 2017 byla na stejné katedře i Michaela Gruberová (v roce 2015 ještě pod jménem Michaela Hájková). Obsah prací opět souvisel s vězeňstvím a autorem byl tentokrát člen správní rady neziskové společnosti Centrum podpory podnikání o.p.s. Jaroslav Kovář. Tato společnost čerpala od svého vzniku řadu státních dotací, souvisejících s vězeňstvím, jejichž výše se pohybuj mezi 2,5 a 7,2 miliony korun. A hádejte kdo pracuje v týmu této neziskovky jako sociální pracovník? Ano, správně tipujete Michaelu Gruberovou.
Nabízí se tedy několik otázek. Je v pořádku, aby vedl bakalářskou a diplomovou práci nevlastní otec? Je v pořádku aby vedla bakalářskou a diplomovou práci zaměstnankyně Ministerstva spravedlnosti, která zastává placenou funkci ve společnosti toho, komu práci vedla? Tato společnost navíc působí v oblasti reintegrace vězněných osob – tj. v oblasti resortu justice. Je otázkou, zdali je taková práce slučitelná s výkonem státní služby, nad to v resortu justice.
K úvaze o tom, že šlo ze strany pana Grubera i paní Gruber o účelový krok, přispívá fakt, že nelze dohledat, že by na ČVUT vedli i jiné bakalářské či diplomové práce. Na ČVUT není ani jeden z nich veden v učitelském sboru ani jako externí pracovník.
Třetí otázkou pak je, jakou roli v tomto hraje Ministerstvo spravedlnosti, za které vystupují v posudcích prací? Získali k této činnosti souhlas svého nadřízeného, tedy ministra nebo státního tajemníka? O spolupráci Ministerstva spravedlnosti a ČVUT, což je nepochybně věc, kterou by se každý ministr rád pochlubil veřejně, se totiž nikde veřejně nedočteme a to ani na stránkách fakulty. Ta přitom zmiňuje mnoho spolupracujících externích subjektů, MSP mezi nimi ale není a nebylo.
