Miroslav Mareš: Jihlavská bezmocnost právní války za veřejné peníze

Pondělní glosa

Umíte si představit, že byste opravili sousedovi dům bez jeho vědomí či souhlasu a následně by si soused na Vás stěžoval? K podobně absurdní situaci došlo v Jihlavě, kde již několik let probíhá právní bitva mezi Statutárním městem Jihlava (dále Jihlava) a SVAKem Jihlavsko (dále SVAK). Už tři roky mají plynout příjmy z provozování vodárenské infrastruktury do pokladny Statutárního města Jihlavy, která tak každý den přichází o statisíce korun[1]. Před několika dny mi byla anonymně doručena kopie dopisu (příloha), který Jihlavě dne 26. 1. 2016 zaslal SVAK. Uvádí v něm, že Jihlava provedla rozsáhlou investici na kanalizaci, které ovšem není vlastníkem, což mělo a především bude mít nedozírné následky pro rozpočet města Jihlavy.

Jednou z absurdit této kauzy je skutečnost, že dlouholetý spor o majetek v hodnotě 2 miliard Kč, probíhá mezi 2 veřejnými institucemi. Obě strany zastupují prestižní advokátní kanceláře, které si za svou práci zaúčtovaly miliony či výhledově desítky milionů Kč. Takovéto konflikty nemají ve veřejném sektoru co pohledávat, neboť obě strany mají tytéž „akcionáře“ – občany ČR.

Náklady právních výloh jsou jen mizivým procentem zbytečných nákladů, které jsou s touto kauzou spjaty. Podstata sporu není přitom nikterak složitá. SVAK je povinen vrátit Jihlavě majetek po tom, co Jihlava na konci roku 2012 ze SVAKu vystoupila. Zkrátka rozhodla se, že o vodárenskou infrastrukturu se bude starat vlastními silami a měla na to plné právo. Ovšem do dnešního dne ji majetek nebyl předán. Jihlava se občas chová, jako by byla majitelem a SVAK rozhodně nebudí dojem, že se snaží dotyčný majetek co nejdřív vrátit Jihlavě. Tímto se problém neustále prohlubuje a právní kanceláře mají čím dál více práce. Občas lze mít pocit, jakoby zákony zde nebylo třeba dodržovat a zastupitelé Jihlavy a SVAKu zajisté pevně doufají, že se způsobem vynakládání veřejných prostředků v souvislosti s jihlavskou kanalizací nebudou zabývat příslušná ministerstva či Evropská komise.

Aktuální drsnou situaci nepochybně vystihuje uvedená kopie dopisu, ze kterého lze citovat: „Dovolujeme si Vás informovat, že vlastníkem předmětných kanalizačních stok, na nichž měly být udržovací práce provedeny, je Svazek (pozn. Svazek=SVAK). Pouze vlastník, resp. osoba zmocněna vlastníkem, je oprávněna provádět udržovací práce na kanalizaci. (…) Statutární město Jihlava tak nemohlo ohlásit udržovací práce a nemohlo mu vzniknout právo provést udržovací práce na kanalizacích uvedených výše. (…) Pokud jste udržovací práce provedli, pak jste je provedli protiprávně a bez souhlasu Svazku a odpovídáte za veškerou škodu, která tím Svazku vznikla a vznikne.“ Stranou můžeme ponechat zmínku SVAKu o tom, že Jihlava pro tuto rekonstrukci pravděpodobně neměla stavební povolení.

Jihlava se neúčastní valných hromad vodárenského svazku a nemá žádnou možnost ovlivnit investice do údržby vodárenského majetku. SVAKu se „vyplatí“ vést soudní spory o tento majetek, neboť z jeho provozování má příjmy, které lze považovat jako bezdůvodné obohacení. Vysoká hra se odehrává i kolem ceny vodného pro obyvatelstvo. Několik desítek odběratelů připojených na městské trubky Jihlavy postavené v posledních letech má vodné o desetikorunu nižší než zbytek padesáti tisícového města.

Konec vodárenských sporů za veřejné peníze je v nedohlednu. Postupně klesá vůle politiků najít smírné řešení sporu. Jihlava dává najevo vůli zvolit si provozovatele, který dokáže vytvářet zisk při provozování vodárenských služeb a zároveň držet přijatelnou cenu vody pro obyvatelstvo. Spor dvou veřejnoprávních institucí je neobvyklý svou formou i délkou sporu. Nakonec se čeká na rozhodný zásah zvenčí, který by mohl donutit obě strany k nalezení řešení.

[1] http://www.nfpk.cz/aktuality/3874

Miroslav Mareš - publicista, novinář a badatel

Spoluautorem glosy je Janusz Konieczny - analytik NFPK